Kalajáramář
Cimrmanův zpravodaj.
v Prazeve čtvrtek 19. října 2017ve čtvrtek 19. října 2017ve čtvrtek 19. října 2017v pátek 31. května 2003ve čtvrtek 19. října 2017ve čtvrtek 19. října 2017ve čtvrtek 19. října 2017ve čtvrtek 19. října 2017ve čtvrtek 19. října 2017
Kupte si originelní Cimrmanovy hrací disky v soustavě CD i DVD

KALAJÁRAMÁŘ


Není mnoho momentů z Cimrmanova života, jichž by se badatelský tým během své celoživotní práce na restituci odkazu velikána Járy da Cimrmana alespoň částečně nedotknul. Sám (míněn tým) takto pořádá vyčerpávající expedice na místa Cimrmanova – byť jen údajného – výskytu, riskuje tak při nedostatečném technickém vybavení holé životy, výjezdy do nejzapadlejších koutů naší vlasti - někdy i mimo ni - za účelem šíření mistrova, převážně dramatického odkazu. Nicméně jak vidno, i on (míněn tým) naráží na úskalí, s jejichž řešením se – jistě s notnou dávkou sebezapření – holt musí obrátit na cimrmanovské diletanty a někdy i na takzvané cimrmanovské poloprofesionály (míněn pisatel).

Tak je tomu i v případě řešení zásadní životopisné otázky „Kam se poděla Cimrmanova sestra Luisa?“. Profesor Erich Fiedler, jehož celoživotní „práce“ už snad nestojí ani za zmínku, ale bohužel jak jsem při hledání uspokojivé odpovědi zjistil i k mému zděšení celá řada dalších ČESKÝCH takzvaných badatelů, o kterých nikdo nikdy neslyšel, no třeba jen tak namátkou: děkan fakulty pro studium post-cimrmanovských věd UK Doc. Petra Hořínková, ale i prorektor (prosím pěkně neplést si se slovem protektor) university pro pre-cimrmanovská studia při UK, Prof. Jiří Kalina Dipl. tech. a celá nekonečně dlouhá řada dalších třech, se nám domnívá, že Cimrman byl jedináčkem a tudíž nikdy žádnou sestru ani v nejmenším neměl! Pouhý fakt, že do svých šestnácti let po ní nosil oblečení, aby jeho rodiče ušetřili peníze za ošacení obou potomků, vysvětluje na mou telegrafickou sms vychovatel Fiedler dosti zevrubně takto:

"Dle autobiografického hra Lijavetz, který já objevil v rok 1983 jsem – doslova povidka Umelkyne - se Zimmermann dosnavat ke svá oboupohlavnost a tím i duschevní rozpoltzenost, dle která se genius mylně domnívat, že mít sestra".

Přitom odpověď na zdánlivě nedohledatelnou informaci nalézáme v Cimrmanově raně hudebním díle! Na správný směr nás přivedla nedůležitá a podezřele obhroublá formulace první poloviny otázky: Kam se poděla! Tak totiž začíná i název rozsáhlé studie norského badatele Skansena, zabývající se soupisem symfonické, ale i písňové tvorby Járy Cimrmana s titulem: Kam se poděla třetí věta. Pod katalogovým číslem CWV 16 (Cimrman Werke Verzeichnis) nacházíme píseň věnovanou jeho starší sestře Luise zkomponovanou na vlastní text a unikátní skleničkový notový zápis: „Nechoď domů opilá, sestřičko má rozmilá! Po víně, po víně, narazíš vždy do skříně!“.

Již několikaletý Cimrman pozoruje u své sestry silné sklony k alkoholismu, které jsou podpořeny rodinnými dispozicemi jejího strýce Rudy Jelínka, který nezvládl svou závislost na nápoji téhož jména, ve kterém později nachází zálibu i sama Luisa.
Charakterní Cimrman není sto pomyslet, že by jeho milovaná sestřička měla dopadnout jen zdánlivě jako strýc Rudy. Proto pronajímá v roce 1895 malebný domeček s předzahrádkou, vysokým plotem s ostnatým drátem, napájeným elektřinou z potůčku a dvěma roztomilými pitbuly u Mělníka, aby se pokusil Luisu od návyku na alkohol tamním pobytem vysvobodit. Pokládá tak nevědomky základy první protialkoholní léčebny i jiným zařízením tohoto ubytovacího typu.

Sám v témže roce pomáhá Pierru de Coubertinovi s organizací novodobých Olympijských her, které jsou plánovány na následující rok. Nestojí však opodál jen jako pomocný organizátor, nicméně přichází s řadou zlepšovacích návrhů, jak docílit těch nejlepších výsledků při téměř nulové námaze. Cimrmanův termín pasívní sportovní aktivita se bohužel ujímá v poněkud jiném kontextu. Snad nejvyššího věhlasu dosáhl jeho „trojskokový trenažér“.

Jak to fungovalo:

Stačilo PRUDCE ulehnout na trenažérní plošinu, důmyslně ukrytou pro trávníkem Cimrmanovy předzahrádky, která následně obrovskou rychlostí vymrštila cvičence jak do výšky, tak do dálky. Ten pak v letu, nabíraje rychlosti, byl schopen při dopadu pokračovat v trojskoku, někdy i více-skoku, i několik mil (kilometry tenkrát ještě pochopitelně nebyly).

No a to se právě stalo Cimrmanově sestře Luise. Když se v pozdních nočních hodinách, kradmo vracela důmyslně ukrytou dírou v plotě z restaurace U Šafránků, nedopatřením zakopla o kropicí konev, prudce ulehla na trenažér, o jehož existenci neměla sebemenší tušení a zmizela v povětří.

Luisa naštěstí dopadla na stoh slámy před jiným restauračním zařízením: před hospodou U Sirotků v malé vesničce Liptákov. Zde se jako zázrak seslaný z nebes stává učitelkou tamní základní školy, ve které dosud působil již tak vytížený starosta obce. Ihned po návratu z Olympijských her v roce 1896 Cimrman zjišťuje, že doma někdo chybí. Vida trenažér v poloze nahoru, vydává se stejným směrem, aby Luisu našel a doléčil. Do Liptákova přichází v roce 1906, bohužel krátce po sestřině náhlé smrti a ihned bez váhání zastává její učitelské místo. No a dál už to znáte od profesionálních badatelů…


Daniel Prokeš, 27.12.2012

 
Naši mecenáši
kudy kam