Kalajáramář
Cimrmanův zpravodaj.
v Prazev pátek 15. prosince 2017v pátek 15. prosince 2017v pátek 15. prosince 2017v pátek 31. května 2003v pátek 15. prosince 2017v pátek 15. prosince 2017v pátek 15. prosince 2017v pátek 15. prosince 2017v pátek 15. prosince 2017
Kupte si originelní Cimrmanovy hrací disky v soustavě CD i DVD

KALAJÁRAMÁŘ


Kam se poděla Cimrmanova sestra Louisa?

Každý máme rodinu. Ne vždy s ní máme hezké vztahy, ale máme ji. Jára Cimrman se narodil manželům Marlen a Leopoldu Cimrmanovým. Matka byla rakouská herečka a otec český krejčí. On sám se cítil jako Čech, což dobře víme z jeho citátu „uvidět svou vlast Böhmen“. Ale Mistr měl i starší sestru Louisu, po které nosil oblečení. Zajisté si můžeme říci, že byla zastíněna slávou svého mladšího bratra. Stejně jako Mozartova starší sestra Nannerl Wolfgangová. Doposuď jsme si mysleli, že o ní moc nevíme, ale díky novým poznatkům se objevila spousta informací. Byl objeven deník Járy Cimrmana prof. Erichem Fiedlerem. Zde můžeme najít poznatky, že se Louisa utápěla v alkoholu, protože záviděla Mistrovi jeho genialitu. Postupem času už na tom byla tak špatně, že jí játra zradila a ona umřela. V deníku je prý zapsáno, že si to Jára Cimrman vyčítal a zahořkl k alkoholu i ke své genialitě.

Je však něco, co popírá originalitu deníku. Prof. Erich Fiedler tvrdí, že objevil deník v Liptákově v zapadlé talutě. Už toto je zvláštní! Objevitel tvrdí, že je deník z období 1889-1914. Pokud by byl tak starý, jak mohl přežít v talutě plné mokra a bahna? A bez povšimnutí? Ještě ke všemu se písmo neshoduje a vzadu na deníku byla objevena cenovka. Ubohá imitace. Promiňte, ale připomíná mi to kauzu s Královehradeckým a Zelenohorským rukopisem. Pokud si myslí pan Erich Fiedler, že se takto zviditelní tak ho musím zklamat.

Ale vraťme se k Louise. Co když opravdu trpěla depresemi, že je její bratr slavnější? Myslím, že kdyby měla problémy určitě by se to vědělo, protože by to každého zajímalo. Byla to žena v ne moc emancipované době proto byla provdána za rakouského ševce Eberharda Rennera. Tento muž byl Rakušan jak poleno. To vyústilo k rozepři mezi ním a Járou Cimrmanem. U nich doma se mluvilo jen německy a vždy, když Jára Cimrman přijel na návštěvu byl nucen mluvit německy. Louise to nevadilo, protože Eberharda milovala, ale pro Járu Cimrmana, českého obrozence, to byla potupa a proto začal mluvit v této domácnosti česky. Tímto došlo k rozepři mezi Rennerem a Járo Cimrmanem. Louisa se už nesměla stýkat s bratrem a Jára Cimrman zase nechtěl tam, kde ho nechtějí.

Často posílala Louisa svému bratrovi přání. Vždy tam přikládala fotografie svých dvou dětí Marie a Josefa a blahopřání psala česky tajně přes zákaz svého muže. Zarputilý Jára Cimrman neodpovídal, ale jednou se odhodlal a napsal: ,,Má milá sestro, děkuji za všechna tvá přání a přijmi ode mne toto přání pro své děti. Vím, že máš svého muže ráda a já mám rád tebe, ale jsem Čech. Buď zdráva a ať zhyne Rakousko-Uhersko!''

Tento poněkud zvláštní pozdrav dostal do rukou syn Louisi, Josef Renner. Když zjistil, že je také napůl Čech, vzal si slova svého strýce k srdci a stal se z něho významný buditel a obrozenec českého národa. Poté se Jára Cimrman dozvěděl o své sestře jen to, že syn odešel z rodiny kvůli to mu, že se cítil být Čechem a to Louisu zlomilo. Jára Cimrman se pak už jen dozvěděl, kde má hrob jeho sestra. Takto ne moc šťastně to dopadlo se sestrou Járy Cimrmana.

Ovšem mělo to na něco kladný pohled. Mistr založil organizaci, která pomáhala lidem, které měli problémy. Nazývalo se to výpověď. Lze říci, že to bylo něco jako psycholog. Člověk přišel do výpovědi a řekl své problémy. Člověk, kterému se vypovídal se nazýval nápověď a jeho cílem bylo dát druhému řešení. Proto můžeme říci, že sestra Járy Cimrmana mohla za vznik psychologa.

Máme rodinu a je na nás jak s tím naložíme. Možná, že všechno zlé je k něčemu dobré. Tento článek objevuje nové z života Mistra. A myslím, že nás všechny potěší, že nejsme sami, co máme problémy s rodinou. I takový génius jako Jára Cimrman měl problém a dokázal ho vyřešit do budoucna.


Monika Mašková, 19.1.2013

 
Naši mecenáši
kudy kam