KALAJÁRAMÁŘ

Vážení přátelé, chodí nám dopisy z řad laické veřejnosti i z odborných vědeckých kruhů a v nich se opakuje otázka: "Kam se poděla Cimrmanova sestra L(o)uisa?"

O Járově starší sestře jsme toho dosud věděli skutečně velmi málo – že po ní malý Cimrman donášel dívčí oblečení, že pracovala ve vídeňské telefonní ústředně a snad že vypomáhala v tatínkově krejčovské dílně. Více se nám dlouho vypátrat nepodařilo.

Nedávno jsme ale narazili na zdánlivě bezcenný útržek z Cimrmanova deníku, v němž si postěžoval: "Starší sestra Luisa je mnohdy první posluchačkou mých her, leč její hodnocení bývají stručná a poněkud monotónní. Pokaždé, když se po nějaké pasáži odmlčím, pronese pouze: 'Plky'. Jednou, když takto zase mé dramatické počínání sepsula, opáčil jsem, ať si sama zkusí těžké řemeslo dramatické. A krom toho, od onoho dne začal jsem jí přezdívat…" Zde bohužel útržek končí, takže se s jistotou nedozvíme, jak sestře začal přezdívat a jak jejich roztržka skončila.

Udělali jsme schválně mezi námi cimrmanology anketu, jaká přezdívka pro sestru Luisu z dochovaného útržku vyplývá. Jeden z nás (nebudu jmenovat) se domníval, že jí od té doby říkal "Jana Machalická", dva navrhovali přezdívku "Plky" a všichni ostatní pak "Plk". Když si toto podle nás logické vyústění deníkového záznamu spojíme s Cimrmanovým povzdechem, ať si sestra zkusí "těžké řemeslo dramatické", ocitáme se před pozoruhodným zjištěním, a totiž, že Luisa mohla být členkou Cimrmanovy kočovné herecké společnosti Lipany, kde vystupovala pod pseudonymem Ota Plk.

Tím by se plně vysvětlily nejen jeho přesvědčivé výkony v ženských rolích, ale i jeho pravidelně se opakující dny nervozity a hysterie.

Luisa i Jára mohli mít k tomuto kroku hned několik důvodů. Stejně jako Cimrman své sestře ukřivděně říkal, ať si schválně zkusí těžké řemeslo dramatické, o několik zachovalých deníkových útržků dále zase píše, že Luisa si ho často dobírá pro jeho trochu roztěkané a neukotvené myšlení: "Zrodilo se v tvých dívčích šatech, v nichž byla vězněna mužská mysl," odvětil jsem jí a navrhnul, ať třeba jen den zkusí za muže se vydávati a pak mě třeba pochopí."

Dalším kamínkem do rýsující se mozaiky je pak dokument o rozvázání pracovního poměru vídeňské telefonní ústředny s Luisou Cimrmanovou. V důvodové zprávě se dočteme, že slečna Cimrmanová omylem přepojila hovor vtipálka, vydávajícího se za císaře Františka Josefa, samotné císařovně. Ta si pak byla nucena vyslechnout, a teď budu citovat, "slova nelibozvučná, z nichž uvádíme jen ta nejméně závadná: 'stará', 'koukej' a 'k plotně'."

A to už míříme do samotného finále našeho pátrání. Zkušená spojovatelka Luisa zřejmě toto své selhání těžce nesla, a proto se s bratrovou dopomocí skryla do identity Oty Plka. Jára Cimrman tak zachránil a ukryl před společností trápící se sestru a prožil si i malou satisfakci: Poté, co si on prošel traumatizujícím dětstvím v šatech ženy, ona prožila dospělost v šatech muže, navíc pod sarkastickým pseudonymem "Plk". K Cimrmanově cti nutno dodat, že aby sestře ulehčil, obsazoval Otu Plka co nejčastěji do ženských rolí. Švanda Dudák byl v tomto ohledu spíše výjimkou.

Děkuji vám za pozornost.