KALAJÁRAMÁŘ
Při probírání pozůstalosti po svém strýci jsem narazil i na trosky pozůstalosti po jeho strýci, což byly zbytky zápisků či jakéhosi deníku. Nebyly zdaleka úplné, ale dalo se z nich vyčíst, že strýc strýce byl svého času pomocníkem, ne-li tajemníkem Járy Cimrmana. Rozhodně se staral o jeho poštu, vkládal dopisy do obálek, ty zalepoval, psal adresy, opatřoval známkami a nosil na poštu. Ze zbytků kusých poznámek se dal vyčíst další géniův pokus uplatnit své nevšední nadání, jehož popis níže v přepisu předkládám:
Jára státotvůrce
Jára Cimrman byl svého času i velkým vlastencem Rakousko/Uherským. Tížilo jej, že mocnářství má sice přístup k moři, ale chybí mu zámoří. Rozhodl se tedy, že se pokusí pro to něco udělat.
Jak bylo jeho zvykem, zvolil metodu nevšední i když velmi jednoduchou. Rozeslal, zatím jen na zkoušku, představitelům deseti různých států a územních celků ve všech částech světa dopisy zhruba tohoto znění:
Jeho nejsvětější jasnosti ( předsedo vlády, guvernére, náčelníku … ), dovoluji si Vám oznámit, že dnem ……. Vaší zemi ( stát, území, gubernii … ) přebírá pod svou svrchovanou správu a péči mocnářství Rakousko/Uherské. Žádáme Vás tímto, abyste tuto skutečnost vzal na vědomí a nejpozději do jednoho měsíce po obdržení tohoto sdělení nám písemně nebo diplomatickou cestou potvrdil svou připravenost k projednání nezbytných kroků s tímto aktem spojených.
S nejvyšší úctou Váš nový císařpán …….
Z odeslaných dopisů se mu vrátil jediný, a to z jakéhosi středoamerického státečku, s odůvodněním, že pro pernamentně probíhající státní převraty neví místní pošta komu má dopis vlastně doručit.
Zdálo by se, že je to pitomost, kterou nikdo nebude brát vážně. Ale právě s tím génius počítal. Pečlivě si schoval podací lístky a potvrzení o doručení a když uplynula stanovená lhůta a nikdo se neozval, obrátil se na soud, aby ten úředně rozhodl o oprávněnosti anexe. Tuto oprávněnost opíral o známé české přísloví mlčení znamená souhlas.
Vybral si nejbližší soud v okresním městě Č., ale přišel v nevhodnou dobu. Na soudu právě probíhala reorganizace. Pro velký nával podání rozhodl představený soudu o přestěhování podatelny z přízemí do podkroví, čímž hodlal počet podání omezit. Hlavně u veteránů z hradecké bitvy, kteří se dožadovali přiznání či zvýšení odškodnění za prožité útrapy, případně nějaké renty, nebo alespoň trafiky či flašinetu.
Zkrátka - podání se ztratilo, ani zapsat jej nestihli. Zřejmě zapadlo za nějaký trám a nenašlo se ani poté, co se po světové válce ( té první ) stěhovala podatelna zpět do přízemí.
Po územní reorganizaci byl v roce 1961 okresní soud zrušen a budova sloužila podle okamžité potřeby různým účelům. Po roce 1989 budovu koupil za jednu – tehdy ještě Kč, místní podnikatel, který v ní chtěl zřídit pětihvězdičkový hotel. Nechal budovu vyklidit, nečekal ani na stavení povolení a s chutí začal s přestavbou. Nedostal se však ani k první hvězdičce, dostal slušnou pokutu, tu sice nezaplatil, ale přesto zkrachoval. Jakou že to má souvislost s Járou Cimrmanem? Jenom tu, že jeho podání, i když už věcně již pasé, tak alespoň jako cenný dokument o šíři géniových aktivit je zřejmě nenávratně ztraceno. Nepřímo pro to svědčí i ta skutečnost, že syn podnikatele, tehdy žák 5.B místní Základní školy, byl ve školním roce 1990/91 vyhlášen příslušnou komisí nejlepším sběračem starého papíru v okrese.
Pozn.: bohužel se nedochovaly ani prastrýcovy zápisky. Byly již tak dost zteřelé, místy poškozené hmyzem a náhodné polití
kávou prostě už přežít nemohly.
duben 2014