KALAJÁRAMÁŘ

Takto položená otázka je naprosto nepřesná. Naopak, jak jistě nikoho nepřekvapí, duchovním otcem myšlenky „reality show“ není nikdo jiný, než právě velikán Cimrman, i když svého názvu a konečné podoby tak, jak ji známe dnes, se reality show dočkala až na konci minulého století.

Po naprostém debaklu Cimrmanova vynálezu samozápalného doutníku, jímž se zasloužil o zápis do obecní kroniky obce Příseky, neboť při jeho uvedení v r. 1908 došlo politováníhodnou náhodou ke vznícení obecní bryčky, byl Cimrman nucen pracovat krátce v koloniálu vdovy Drahokoupilové jako příručí, aby škodu na bryčce splatil. Jednotvárná a přízemní práce příručího vedla Cimrmana k vymýšlení rozličných kratochvílí, jimiž užitečně vyplňoval čas strávený v koloniále jinak podružnou a neplodnou prací. Přirozeností Cimrmanovy geniality počáteční pouhá hravost přerostla v zanícený výzkum. Vše začalo tím, když si Cimrman všiml, že lidé čekající ve frontách jsou živoucími, pulsujícími uzlíčky všemožných citů a emocí. V Cimrmanovi toto okamžitě zažehlo zájem po sledování bezprostředního dění a odkrytých reakcích jedince. Odtud byl jen krůček k tomu, aby z nicnetušících kupujících učinil předměty svého horečného zkoumání. Konkrétně započal Cimrman záměrně vyvolávat rozličné situace, někdy humorné, jindy stresové, a pozoroval bezprostřední chování jednotlivců, přičemž vycházel ze znalosti či předpokladu povah subjektů, a z okolností. Pro představu: například korpulentní paní Hansknechlové, kterou si ve svých poznámkách vedl pod pracovním označením „Nenasytná D.“ namluvil, že její oblíbené banány jsou larvami jistého tropického hmyzu. Těžil pak ze vzniklé situace. Jedním z Cimrmanových prvních a po dlouhou dobu nejoblíbenějších pokusů byl takzvaná „Čekaná“, kdy otevřel o jednu, někdy o dvě hodiny déle, v důsledku čehož se před koloniálem utvořila dlouhá fronta (dnes známá jako tzv. „kolona“), která se postupně změnila ve hlouček nejrůznějších emocí a leckdy i inzultací. Cimrman záměrně situaci ještě vyhrocoval nápisy „Dnes vše za polovic“ či „Prvních deset kupujících obdrží hodnotný dar“ apod., které rozmisťoval večer před otevřením v okolí koloniálu. Dění před koloniálem bedlivě z nedalekého úkrytu pozoroval a vše si pečlivě zapisoval. Jindy v přestrojení obcházel frontou a podněcoval předem připravenými výroky a hesly nejrůznější emoce. Z této doby pochází také několik mistrových zdařilých dagerotypií, jimiž dokumentoval svůj výzkum. Za ty nejpovedenější jmenujme například. „Paní Konigsmarková u vytržení“ nebo „Letící střevíc“ a opomenout nemůžeme ani dnes již klasický výjev „Boží dopuštění“.
V jiné fázi pokusu vpustil Cimrman deset čekajících dovnitř a zbylým oznámil, že se pro dnešek zavírá. Oněch deset vybraných jedinců poté zamkl a ponechal je v prostorách koloniálu přes noc. Jeho pokus v této fázi však zmařila vdova Drahokoupilová, když se nečekaně vrátila z lázní a kupující z koloniálu vysvobodila. Následně strhla Cimrmanovi z jeho již tak mrzké mzdy vše, co lapení kupující v koloniálu zkonzumovali, a další pokusy mu pod pohrůžkou výpovědi zakázala. Bohužel se však v té době již počaly ve stále větším počtu objevovat stížnosti proti praktikám příručího koloniálu Drahoupilová a dcery a Cimrman byl tak posléze donucen změnit zaměstnání i bydliště, a se svými pokusy s bezprostřední realitou se definitivně odmlčel.