Jan Kašpar

(6. září 1952, Praha – 11. června 2013, Praha) Působení v ensemblu: 1975 - 2013 Jan Kašpar se původně vyučil zámečníkem, ale divadlo ho přitahovalo natolik, že po vojně nastoupil jako kulisák do Městských divadel pražských. V roce 1975 musel odejít, jelikož jeho účast v tajném uvedení Havlovy Žebrácké opery tehdy nebyla režimu po chuti. Tento odchod ho ale zavedl do souboru Divadla Járy Cimrmana, kde se – v typicky cimrmanovském duchu – z technika postupně stal hercem. Osudový zlom přišel v dubnu 1988, kdy po pádu ze stromu utrpěl vážné zranění a zůstal upoután na invalidní vozík. Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak však našli způsob, jak ho na scéně udržet – v nových hrách mu psali role, které mohl odehrát vsedě (Smil Flek z Nohavic v Blaníku, Praotec Čech v Českém nebi), případně přímo postavy na vozíku (Principál v Záskoku, Sváťa ve Švestce, náčelník v Africe). I ve starších kusech se našly „sedací“ postavy, díky nimž mohl zůstat plnohodnotným členem souboru. Mimo divadlo se angažoval v pomoci lidem se stejným osudem. V rehabilitačním ústavu v Kladrubech stál u zrodu svazu paraplegiků, podílel se spolu se Zdeňkem Svěrákem na vzniku Centra Paraple a vedl Moto klub vozíčkářů ČR. „Dostal jsem od divadla takový zápřah, že jsem neměl čas fňukat a přemýšlet, proč jsem na vozíku, proč zrovna já a podobně,“ vzpomíná Jan Kašpar na někdejší pomoc svých hereckých kolegů.