Telegrafické zprávy
Cimrmanův zpravodaj.
v Prazeve čtvrtek 28. března 2024ve čtvrtek 28. března 2024ve čtvrtek 28. března 2024v pátek 31. května 2003ve čtvrtek 28. března 2024ve čtvrtek 28. března 2024ve čtvrtek 28. března 2024ve čtvrtek 28. března 2024ve čtvrtek 28. března 2024
Kupte si originelní Cimrmanovy hrací disky v soustavě CD i DVD

Notice: Undefined variable: anotace in /www/doc/www.cimrman.at/www/inc/telegraficke.inc.php on line 5

Praha, 11.dubna 2005 (Tel. tisk. kanc.)

STUDIO LÁĎA

Ladislav Smoljak
HYMNA aneb URFIDLOVAČKA
hra se zpěvy
s prologem „Hymny šumí po krajinách českých“

inscenace: Ladislav Smoljak
hudba: Miroslav Kořínek
klavír: Vendulka Kafková nebo Přemysl Rut


hrají:
prolog - Ladislav Smoljak a sbor
Kajetán, česky mluvící český vlastenec - Marek Šimon
Josef, jeho syn, Čech - Petr Reidinger
Mareš, oboujazyčný pražský Žid - Ladislav Smoljak
Mastílková, jeho dcera, česky mluvící německá vlastenka - Doubravka Svobodová
Gertruda, její neteř, Němka - Zuzana Krausová
Jammerweil, krejčí, německy mluvící český vlastenec - Jiří Zeman
oboujazyčný pražský lid - Vendulka Kafková nebo
Přemysl Rut

Odehrává se na Starém Městě pražském někdy před rokem 1834, kdy měla premiéru hra Josefa Kajetána Tyla „FIDLOVAČKA aneb ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA“

Autor se v této hře inspiroval hrou Josefa Kajetána Tyla „Fidlovačka“, jejíž jedno hudební číslo se později stalo českou národní a státní hymnou. U Tyla má ale písnička „Kde domov můj?“ zcela okrajový význam, s dějem jeho lokální frašky vůbec nesouvisí. V Smoljakově „Hymně“ se tato píseň stává ústředním motivem hry jako předmět tahanic mezi českým ševcem, německým krejčím a židovským skladatelem. V přednášce s hudebními ukázkami, která vlastní hru předchází, se divák seznámí s podivnou historií všech písní, které Češi museli za celých 160 let po premiéře „Fidlovačky“ poslouchat vstoje a s obnaženou hlavou.


Smoljakovu „Hymnu“ považuji – ve svém žánru – za hru i inscenaci desetiletí. Neznám v českém jevištním humoru a satiře devadesátých let nic, co bych s ní mohl srovnávat.

Vladimír Just v Literárních novinách 27.12.2000